V teorii ↗funkční větné perspektivy hnací síla, kterou v okamžiku promluvy přispívají jednotlivé složky výpovědi (= nositelé v.d.) k rozvíjení komunikace. V.d. se poměřuje relativními ↗stupni v.d., které nositelé v.d. nesou. Stupně v.d. je možno si představit jako stupně komunikační důležitosti n. sdělné závažnosti výpovědních složek z hlediska komunikačního záměru mluvčího/pisatele. Nositelem stupně v.d. může být kterákoli složka výpovědi (i složka implicitní), která nese význam (a to včetně tzv. významu gramatického); může to tedy být věta, polovětná vazba, NS, slovo, morfém, a dokonce submorfémový rys, jako je alternace v kmeni (nesu, nosím). Stupně v.d. tvoří ↗stupnici v.d..