Proces, při němž neverbální (neslovesný) výraz (struktura) získává verbální rysy. Lze rozlišovat (a) verbalizaci slovotvornou, (b) verbalizaci syntaktickou.

1 Verbalizace slovotvorná. Vůči teorii neutrální význam termínu je takový, že jde o derivaci, při níž se ke struktuře kategoriálně jiné než V(verbum) připojuje morfém s rysem [v(erbum)], takže výsledkem je struktura kategorie V: X v → V, např.: uč‑i‑, uč‑i‑tel‑ova‑. Tento morfém obsahuje vedle rysu v další rysy s v asociované, srov. such‑i‑ (suš‑i), kde ‑i‑ [v + externí kauzace], sch‑nou‑, kde -n(o)u‑ [v + interní kauzace]. Různé teoretické modely tuto derivaci analyzují různě: v lexikalistických modelech (viz ↗lexikalismus) jako změnu lexikální kategorie (slovního druhu): X v → V, v nelexikalistických modelech (viz ↗nelexikalismus) jednak jako derivaci kategorie V z kořenu (který je např. v klasické verzi ↗DM akategoriální): √ v → V (bled‑nou‑, bagr‑ova‑, křič‑e‑), jednak jako derivaci kategorie V ze struktury mající jako výsledek derivace z akategoriálního kořenu kategorii jinou než V: √ x → X v → V: _√uč‑_vi‑_ntel‑_vova‑, _√krás‑_adjn‑_vě‑).

2 Verbalizace syntaktická. Zvl. ve funkčních gramatikách označení pro derivaci, při níž se k výrazu kategorie adjektivní skupina n. nominální skupina (přesněji řečeno ↗NP, nikoli ↗DP) přidává ↗spona být: Petr je hloupý, Petr je hlupák. Spona se z tohoto hlediska chápe jako lexikální ↗verbalizátor, poskytující všechny verbální rysy, a tedy i vytvářející pozici subjektu: Petr je / byl / bývá hloupý…, Ty nebuď hloupý. Subjekt těchto konstrukcí získává sémantickou interpretaci nositele vlastnosti. Argumenty pro analýzu tohoto typu přicházejí ze sémantiky (parafrázovatelnost vět typu Petr je kuřák větami s ryze verbálním přísudkem časově neaktuálním ‘Petr kouří’) i ze syntaxe: jen syntakticky verbalizované jméno má stejnou distribuci jako sloveso: Petr_i si přál [PRO_i zvítězit] // [PRO_i být mladý] // *[mladý].