Vlastní jméno vzniklé na základě skutečné n. domnělé vnější podobnosti pojmenovávaného objektu s jiným, např. ↗přezdívka Žížala pro hubeného člověka. Řidčeji jsou v.j.m. založena na kontrastu srovnávaných objektů (Roviny – hrbolaté pole). ↗Metafora je jaz. univerzále, v.j.m. tvoří významnou součást ↗onymie každého jaz. Jejich předností je vysoká výpovědní hodnota, která těmto jménům umožňuje spolehlivě plnit základní ↗onymické funkce (nominační, identifikační, individualizační); viz též ↗vlastní jméno metonymické.

V ↗antroponymii se v.j.m. hojně uplatňují zejména v ↗přezdívkách (např. Buřt pro tlustého člověka), před rokem 1786 též v ↗příjmích (Křížala – hubený člověk se scvrklými tvářemi). V ↗toponymii se vyskytují především v ↗anoikonymech (např. Blažkovy gatě – Blažkovo pole ve tvaru kalhot, Kamčatka – pozemek vzdálený od obce, skála Jeptiška, Kozí hřbety), ale doložena jsou i v ↗oikonymech (Korouhvice – ves nazvaná podle své délky a tvaru připomínajícího korouhev). V ↗chrématonymii jsou pro svou nápaditost a neotřelost vítaným motivačním obohacením, a to zejména v oblasti ↗pragmatonym (např. Hippo – sušenka ve tvaru hrocha, pivo Staropramen Grep).