↗Příslovce mající většinou společné tzv. zájmenné základy ‑k‑, ‑t‑ se zájmeny a obdobné funkční postavení. Spolu se ↗zájmeny a některými ↗číslovkami se řadí k tzv. ↗deiktickým slovům. Rozlišují se:

(1) Zájmenná příslovce ukazovací: (a) tu(hle), tady(hle), zde, tam(hle), onde, odtud // odsud, tudy(hle), tamtudy; (b) teď, nyní, tehdy, tenkrát(e), onehdy, poté, pak, nato; (c) tak, takto, takhle; (d) tolik; (e) proto. V pojetí ✍MČ 2 (1986) tvoří spolu s ukazovacími zájmeny funkčněsémantickou kategorii ↗demonstrativ.

V tomto slovníku se pokládají za výrazy, které dávají pokyn „hledej referent“, a to: (i) mimo jazyk v nějakém světě (ukazování ven z jazyka, ↗exofora), zvl. u (a), kde je referentem místo: Jdi [ukázání tam], (c), kde je jím způsob: Napiš to [ukázání tak(to)], a (d), kde je jím počet: Včera jsem vypil [gesto n. ukázání tolik piv]. U (b), kde je referentem časový bod/úsek, a (e), kde je jím příčina/účel, je exofora nemožná; (ii) v jazyce (odkazování do kontextu (↗endofora)): ↗anafora (Odstěhoval se [do Prahy]_i a [tam]_i se brzy i oženil) n. ↗katafora ([Kde se pivo vaří]_i, [tam]_i se dobře daří). Jako všechna demonstrativa podávají informaci o regionu hledání referentu vzhledem k mluvčímu: tady(hle), tu, zde, sem, …, teď, nyní, … mají sémantický rys [-distance]; tam(hle), onde, tam(hle)tudy, … mají sémantický rys [+distance]; tak(to), tak(hle), … tolik, tolikrát jsou neutrální. Viz také ↗ukazovací zájmeno.

(2) Zájmenná příslovce tázací, tvořená od stejných tázacích základů jako tázací zájmena: (a) kde, kam, odkud, kudy; (b) kdy, dokdy, odkdy, nakdy; jak často, jak dlouho, ...; (c) jak; (d) kolik; (e) proč, nač. Např. Kam pojedeme na dovolenou? K jejich významu viz ↗tázací zájmeno. V pojetí ✍MČ 2 (1986) tvoří tázací z.p. spolu s tázacími zájmeny funkčněsémantickou kategorii interogativ.

(3) Zájmenná příslovce vztažná, tvořená od stejných tázacích základů jako tázací příslovce: (a) výrazy s tázacími n. neurčitými příslovci formálně shodnými: kde/kdekoli(v), kam/kamkoli(v), kudy/kudykoli(v); kdy/kdykoli(v), dokdy, odkdy, nakdy; jak, kolik, proč, ale i víceslovné jak často, jak dlouho; (b) výrazy (i) dokud, pokud, nakolik, (ii) načež, pročež, začež, jež v systému tázacích a neurčitých příslovcí formálně shodné prostředky postrádají. Např. Kam pojedeme na dovolenou, tam jsi ještě nikdy nebyla. K jejich významu viz ↗vztažné zájmeno. V pojetí ✍MČ 2 (1986) tvoří vztažná z.p. spolu se vztažnými zájmeny funkčněsémantickou kategorii relativ.

(4) Zájmenná příslovce neurčitá, tvořená od zájmenných příslovcí tázacích stejnými formanty, jakými jsou tvořena neurčitá zájmena: (a) někde, kdesi, kdekoli, …; (b) někdy, kdysi, kdykoli(v), …; (c) nějak, jaksi, jakkoli(v), …; (d) několik, koliksi, … Např. Někam jsem to položit musel. K jejich významu viz ↗neurčité zájmeno. V pojetí ✍MČ 2 (1986) tvoří neurčitá z.p. spolu s neurčitými zájmeny funkčněsémantickou kategorii indefinit. Indefinita, interogativa a relativa se pokládají za deiktická slova neurčitá.

(5) Zájmenná příslovce záporná, tvořená od zájmenných příslovcí tázacích stejným formantem ni‑, kterým jsou tvořena záporná zájmena: nikde, nikam, nikudy, nikdy, nijak, nepravidelné odnikud. Např. Nikam nechoď. K jejich významu viz ↗záporné zájmeno. V pojetí ✍MČ 2 (1986) tvoří záporná z.p. spolu se zápornými zájmeny funkčněsémantickou kategorii ↗negativ. Negativa se spolu s ↗totalizátory pokládají za deiktická slova určitá a (z jiného pohledu) za ↗kvantifikátory.

(6) Zájmenná příslovce totalitní, pokud se totalizátory pokládají za deiktická slova: všude, vždy, …; viz ↗kvantifikátor.