1. V mezinárodní tradiční jazykovědě „spřažení“ dvou výrazů jedním závislým členem, který je syntakticky vztažen jen k jednomu z nich, ač syntakticky i významem patří k oběma. Typický příklad:

V (1) se přímý (tj. akuzativní) předmět knihu syntakticky vztahuje ke dvěma souřadně spojeným slovesům se stejnou akuzativní vazbou. Struktura typu (1) se vykládá (v ✍MČ 3, 1987) jako výsledek sjednocovací transformace, při níž dochází k výpustce předmětu vztahujícího se k prvnímu z koordinovaných sloves: přečetl knihu a odevzdal knihu × *přečetl knihu a odevzdal knihu; viz ↗koordinace, ↗elipsa. Jinou strategií je pronominální koreference: v takové struktuře musí být vyjádřen předmět vztahující se k prvnímu z koordinovaných sloves a předmět vztahující se k druhému slovesu je vyjádřen osobním zájmenem: přečetl knihu a odevzdal ji × *přečetl ji a odevzdal knihu. Základní typy: (a) jeden předmět k dvěma slovesům; viz (1), (b) jedna jmenná skupina k dvěma předložkám se stejným pádem (před domem a za ním), (c) jeden přívlastek ke dvěma jménům se stejnými rysy rodu, čísla a pádu: vážení žáci a studenti.

2. V české tradiční gramatice jen takový případ „spřažení“ dvou výrazů jedním závislým členem, kdy dochází k nesplnění syntaktických pravidel, tj. kdy na závislém členu vyjádřená syntaktická závislost jednoho ze spřažených výrazů odporuje syntaktické závislosti požadované druhým ze spřažených výrazů; závislý člen přijímá formu, kterou požaduje výraz stojící blíže. V tomto významu je termín z. synonymní s termínem zanedbání dvojí vazby, ač striktně vzato o vazbu/rekci jít nemusí. Typický příklad:

Gramaticky správná je struktura (2c) v podobě Učili jsme se nasedat do vozidel a sesedat z nich. Srov. ještě:

Z. není vidět, pokud jsou pády obou závislých členů stejné: před a po zkoušení; bál se a současně se radoval z narození syna; jarní sluníčko a bouřky aj. Forma zde dokáže obelstít syntaktická pravidla, a tyto struktury jsou proto nezřídka tolerovány jako gramatické. Za gramatické se pokládají přívlastková spojení, ač z. je vidět: český jazyk a literatura, ^?vážení kolegové a kolegyně.

3. V některých koncepcích i zanedbání sémantických preferencí kolokability, např. vztahují-li se k jednomu slovesu dva souřadně spojené členy, z nichž každý souvisí s jiným významem daného slovesa: Mám rád maminku a hrášek.

Z. typu (2) a (3) mohou být využita jako slovní hříčka: Posluchač rozhlasu vypne pozornost nebo přijímač.

Viz také jiná nemotivovaná porušení správné gramatické struktury věty ↗anakolut, ↗atrakce, ↗apoziopeze, ↗kontaminace. Viz i ↗koordinace.