Způsob tvoření slov, jehož motivem je větší ekonomičnost zkrácené podoby než existujícího nezkráceného pojmenování jednoslovného n. víceslovného; při z. se zároveň vytrácí explicitnost pojmenování, nutná pro jednoznačnost významu. Zkrácené výrazy mohou být nositeli různých stylových příznaků. Rozlišují se:

(a) Výrazy vznikající z počátečních písmen částí víceslovných pojmenování, nazývané zkratky iniciálové (akronyma); jsou založené na čtení prvních písmen slov: USA, vysl. ú es á; ÚMČ (= Úřad městské části), vysl. ú em čé, apod.; pod přízvukem je poslední slabika.

(b) Výrazy vznikající z počátečních slabik nebo i hlásek částí víceslovných pojmenování, nazývané zkratky slabičné // kombinované zkratky: Janáčkova akademie múzických umění: JAMU, vysl. jamu; Československá dopravní kancelář: Čedok; Poštovní filatelistická služba: Pofis. Slabičné zkratky se nazývají také zkratková slova, protože se začleňují do věty jako slova ohebná. V hovorovém jaz. vznikají někdy zkratková slova z iniciálových zkratek příponou, např.: Občanská demokratická strana: ODS > ódéeska; Škola uměleckých řemesel: ŠUŘ > šuřka.

Zkracování jednoslovných pojmenování je obvyklé a tradiční u (a) ↗hypokoristik: (i) složených: Jaroslav > Jára, Slávek; Ludmila > Lída, Lidka; (ii) nesložených (spojeno většinou se sufixací a novou morfologickou charakteristikou: Karel > Kája, Dagmar > Dáša, Antonín > Tonda, Kristýna > Týna); (b) u hovorových n. slangových obměn apelativ: automobil > auto > auťák; fotoaparát > foťák; magnetofon > magneťák, magič; saxofon > ságo, saxík. Také v těchto případech dochází k resufixaci a změně morfologické charakteristiky. Viz také ↗zkratka, ↗truncation.